Rozsvícení vánočního stromu na návsi obce Svépravice:
První prosincovou sobotu proběhlo na místní návsi slavnostní rozsvícení vánočního stromu. Bylo tak navázáno na tradici přerušenou v posledních dvou letech. Stříbrný smrk rostoucí v parku bohužel dosloužil a byl nahrazen stromem z lesa Vládi Veselého, který vyslyšel prosbu pana starosty a o jeden ze svých stromů se sousedsky podělil. Dalším změnou byla přítomnost živého ohně – nápad Aleše Vaverky, zhmotněný na důmyslném zařízení Martina Mareše.
Za příjemného podvečera na lehce zasněžené návsi přivítal starosta více než padesátku příchozích, prohlásil advent za zahájený, strom za rozsvícený, popřál všem krásné svátky a vyzval je k ochutnání malého občerstvení, které kromě tradičních horkých nápojů obohatily Štěpánka Čapková, Hanka Ščúrová a Alena Bendlová o něco k zakousnutí. Hořící oheň byl mnohými využit nejen k zahřátí a prohloubení pocitu pospolitosti, ale též k opečení špekáčků.
Jakmile došlo svařené víno, zájemci o nápoje byli nuceni přejít na grog a nálada přiměřeně stoupala, usoudil knihovník, že přišla jeho chvíle. Vytáhl na veřejnost doposud skrývané partitury vánočních písní a jal se mezi přítomnými lovit případné zájemce o sborový zpěv. Po zkušenostech z roku 2015 obloukem obcházel mužskou část publika a zamířil rovnou mezi místní matky. Jeho úsudek nezklamal. Záhy zaangažoval Šárku Štolovou, Helenu Vaverkovou, Blanku Vávrovou a Květoslavu Krejčovou jako hlavní zpěvačky, se kterými přednesl stojíce okolo ohně čtyři vánoční písně. K improvizovanému sboru se postupně přidalo několik dalších hlasů. Cvičené ucho bývalého řídícího pana Hejdy by jistě odhalilo drobné chybičky. Však také mnozí z nás od něho dostávali z hudební výchovy trvale dvojku. Za pilnost, nadšení a zaujetí by ovšem všichni museli prospět s vyznamenáním. Pokud se příště přidají další, kteří čas od času usilovně trénují v hasičském klubu, uslyší chorál ze svépravické návsi daleko za hranicemi obecního katastru.
Poté co začal oheň dohořívat a sousedé se pomalu loučili, nastal čas uklidit stanoviště, zamést stopy a zhodnotit akci v hasičském klubu, kam se slavnostní nálada nenuceně přinesla. Když o půl desáté opouštěli knihovníkovic rozesmáté sousedy, s radostí konstatovali, že je advent ve Svépravicích v plném proudu a láhev slivovice, kterou na akci věnoval Josef Krejčí, jako připomínku pomalu se blížící soutěžní ochutnávky, zcela jistě nedožije rána.
| Pozvánka: | Fotografie: |
 |
 |
5. díl vzpomínkového pořadu "Černobílé Svépravice" - Škola Svépravice 1873-1978
V červnu letošního roku uplynulo 40. Let od uzavření místní malotřídky. K tomuto výročí bylo Obecní knihovnou a obcí Svépravice 11. listopadu zorganizováno setkání bývalých žáků, jejich blízkých a všech zájemců o místní historii v prostorách její třídy. Akce se stala pátým dílem cyklu Černobílé Svépravice. V úvodní části byl přednesen referát shrnující 105 let existence místní školy od založení v roce 1873 až po její zánik v roce 1978. Byly připomenuty významné události a osobnosti, které měly na vývoj školy v naší obci rozhodující vliv. Poté bylo promítnuto na 30 písemných dokumentů ilustrujících výše uvedené informace. Následná přestávka byla využita k setkání bývalých spolužáků a kamarádů, sousedů, pamětníků, rodáků a známých, kterých se na akci sešlo přes šest desítek. Družnou atmosféru umocnilo pohoštění, o které se starali starosta a místostarosta společně s paní knihovníkovou. Zlatým hřebem, přítomnými mimořádně oceněným, se staly koláčky, upečené k slavnostní příležitosti Maruškou Štolovou a Květou Kvášovou, které si zaslouží zvláštní dík.
Během přestávky byly promítnuty obrázky z konkurenčních Svépravic nacházejících se u Prahy. Při vší úctě k onomu místu je můžeme prohlásit za Svépravice nepravé, neboť byly pohlceny Horními Počernicemi a z původní vsi zůstala autobusová zastávka a název ulic „Do Svépravic". Na svém místě stojí pouze kaplička sv. Antonína a okolní budovy, ve kterých pozorný divák spatří vesnickou zástavbu a zbytky návsi obklopené regulérním městem. Fotografie poskytli cestovatelé Květoslava a Josef Krejčovi.
Ve druhé části večera jsme shlédli na 100 dochovaných dobových fotografií školy, portrétů pedagogů ve Svépravicích působících, skupinová fota jednotlivých ročníků a fotografie památných událostí, které tvořily historii školy, vysvědčení a předmětů spjatých s chodem školy. Přínosné bylo vystoupení pana Petra Hložka z Pelhřimova, jenž nás seznámil s osobou svého dědečka Ladislava Kučery, místního řídícího učitele v letech 1918-1923. Řadu fotografií poskytla rodina posledního ředitele školy pana Stanislava Hejdy. Velká škoda, že jsme nikoho z nich nemohli ve Svépravicích přivítat. U nejstarší školní dosud známé fotografie z roku 1924/25 se kromě pana řídícího podařilo ztotožnit pouze několik žáků. Identita ostatních zůstane pravděpodobně navždy záhadou. Obdobně tomu bylo i u obrázků z éry pany řídícího Kolbla vyučujícího ve Svépravicích počátkem třicátých let. Na všech následujících fotografiích z let 40. a pozdějších se za pomoci pamětníků, především paní Hůlové, paní Dvořákové a pana Davida, podařilo pojmenovat většinu zobrazovaných osob. Po skončení promítání obdrželi všichni symbolické vysvědčení za účast na poslední hodině ve svépravické škole, nesoucí všechny atributy vysvědčení z 60. let, které vzniklo úpravou školní zprávy Josefa Puldy. Obsahovalo též absolventům svépravické školy notoricky známý podpis pana řídícího Hejdy a školní razítko. S ohledem na vzorné chování, slušné znalosti a aktivitu při hodině si knihovník dovolil nasázet přítomným samé jedničky. Na úplný závěr si bývalí žáci ještě jednou připomněli svou práci před tabulí, na kterou se kolektivně podepsali. Poté již následovalo pouze společné fotografování, vzájemné rozloučení a úklid prostor bývalé třídy, aby mohla opět sloužit účelu, kterému je dnes určena.
Dík patří vedení obce, Sdružení dobrovolných hasičů Svépravice a všem, kteří jakkoli přiložili ruku ke zdaru společného díla, včetně všech příchozích. Takto se vytváří pospolitost, takto se buduje komunita. Mimořádný dík patří paní Marii Hůlové, znalkyni místních reálií, bez jejíž aktivní spoluúčasti by poslední akce a celý cyklus Černobílé Svépravice v současné podobě byly těžko myslitelné.
| Pozvánka: | Fotografie : |
 |
|
Vyprávění „Holandsko na lodi"
První letošní cestovatelské vyprávění proběhlo v sobotu 29. 9.,kdy do Svépravic zavítal lounský cestovatel ing. Jan Kerner s pořadem popisujícím originální způsob jak poznat Holandsko. Spolu se svou rodinou a osmičkou přátel strávili na přelomu července a srpna letošního roku týdenní dovolenou plavbou po holandských kanálech a jezerech, což je způsob pro našince ne zcela obvyklý, ale v Nizozemí poměrně běžný. Během svého dobrodružství na 13 metrové lodi Nautilus s osmičlennou a 9,5 metrové lodi Kloek s pětičlennou posádkou, navštívili univerzitní Leyden, hlavní město den Haag, nejkrásnější holandské město Delft, historický Haarlem a nejznámější a nejkosmopolitnější holandské město Amsterdam. Na vodě urazili okolo 200 km, což činí nějakých 30 denně. Během vyprávění došlo nejen na zážitky a historky z cesty a popis jednotlivých navštívených míst, ale též některé technické údaje, které jsou Honzovou doménou. Je totiž vystudovaným technikem a téměř pedantickým smyslem pro pořádek, řád, systém a plánování. V rámci přípravy na cestu absolvoval z pilnosti na Vltavě lodivodský kurz s certifikátem, který jej opravňuje řídit až dvacetimetrová plavidla. Vzhledem ke skutečnosti, že podobnou plavbu absolvoval již potřetí, prohlásil se za admirála a přijal zodpovědnost též za posádku druhého plavidla s méně zkušeným lodivodem. Přesto se nepodařilo zabránit příhodě, kdy ne zcela ostřílený kapitán druhého plavidla učinil chybu, která jej stála propadnutí kauce ve výši cca 10000 kč. Život na Západě není pro našince holt žádný med. Jinak se během plavby nic fatálního nestalo a všech třináct lodníků hodnotilo plavbu jako velmi zdařilé dobrodružství. O případné další cestě s ještě větší flotilou, jenž by Honzovi dovolila povýšit se na Generál Admirála, musí být vedeno dohadovací řízení s Honzovou ženou Iris, která má i bez důstojnické hodnosti při plánování podobných dobrodružství výsadu konečného verdiktu.
Přednáška proběhla v rámci pravidelné návštěvy Kernerových v rodině knihovníkově, se kterým se Honza spřátelil během vojenské služby koncem 80. let minulého století při obraně socialismu a jeho výdobytků. Ta se naštěstí nezadařila, a tak můžeme v našem salonku vítat cestovatele s přednáškami z nejrůznějších koutů světa. Jako regionální politik a emeritní starosta okresního města je J.K. velmi dobrým a pohotovým řečníkem, kterého nerozhodila ani ne příliš vysoká účast místního publika. Po divoké páteční oslavě v kulturním salonku se mnozí patrně ostýchali vrátit již druhý den na místo činu.Svépravické sousedy tak reprezentovali výhradně členové dvou rodin. Ostatní účastníci byli přespolní. Akce se konala za podpory MK České republiky.
| Pozvánka: | Fotografie z cesty a z vyprávění: |
|
|
|
Turistická výprava 2018
Historicky 4. turistická výprava Krajem tří přehrad okolím Svépravic měla dle plánu proběhnout v sobotu 1. Září. Účastníci se plánovali symbolicky rozloučit s ne příliš populárním obdobím zvaným Letní prázdniny a s radostí a optimismem přivítat nový školní rok. Zasáhla však vyšší moc a po horkém a abnormálně suchém létě se nad Svépravicemi od časného rána otevřelo nebe, což nevěštilo pro průběh podniku nic dobrého. S vedením obce bylo tedy rozhodnuto akci odvolat a o 14 dnů odložit.
Druhý pokus 15. 9. se obešel bez účasti knihovníka, který se po plánovaném zákroku ocitl v domácím ošetřování. Tato skutečnost však zdar podniku v nejmenším neovlivnila, neboť se akce ujala Helena Vaverková, jejíž organizační schopnosti a chuť pracovat ve prospěch komunity jsou nesporné a v čase prokázané. Byl použit model z roku 2015 s trasami 8,14 a 22 km rozšířený o cyklotrasu 36 km, se společným startem v 12.30 hod., aby měli všichni dostatek času k návratu do cíle u Obecní budovy, k ohníčku a opečeným špekáčkům. Většina účastníků vskutku ve stanovený čas vyrazila, poté, co byly pořízeny pamětní fotografie. Později se na trasu vydaly další menší skupinky. Nejmladším turistou se stal Martin Krejčí absolvující svůj první svépravický pochod v sedačce a zádech svého tatínka. Na opačném pólu věkového spektra se ocitl jeho děda Josef, jeden ze členů cyklistického pelotonu.
Navzdory původním proklamacím se pochodu neúčastnili místní turisté Rocky a Ozzy Čížkovi. Při jejich absenci se do cíle dostala 4 jízdní kola, 54 lidské a čtyři psí nohy.
I přes fyzickou neúčast do výpravy též zasáhl Obecní knihovník, když do popisu trasy zakomponoval hrubou gramatickou chybu. Na tuto skutečnost upozornila jedna z účastnic Obecní kronikářku. Knihovník s hrůzou zjistil, že jeho pojetí odporuje pravidlům českého pravopisu, chybu uznává a dotyčné novinářce se omlouvá. Doufejme, že ji tato příhoda neodradí od účasti na některé z dalších akcí Obecní knihovny.
Fotografie z výpravy:
5. ročník karetního turnaje ve hře „Prší" a soutěžní ochutnávky pálenky o čestný titul Mistr nebo Missis pálenka 2018:
Druhý březnový víkend patří ve Svépravicích již tradičně ohnivé vodě a čertovým obrázkům. K pátému ročníku Svépravického mistrovství v karetní hře „Prší" se zapsali 24 aktivní hráči. Organizátoři byli připraveni na větší počet, ale tato účast odpovídá trendu minulých let. S obvyklým zpožděním se tak do hry pustilo šest čtveřic, ze kterých se po šesti kolech základní části kvalifikovalo do semifinále 8 nejlepších: Míla Novotný, Zuzana Točíková, Jan Šafránek ml., Honza Bendl, Lenka Neumannová, Míra Marek, Martin Kletečka a Alena Bendlová, která při rovnosti bodů vyštípala z účasti v semifinále svého manžela s tím, že v jednotlivých kolech dosáhla na větší počet prvních míst. Po skončení semifinálových zápasů došlo ke kuriózní situaci, kdy k poslednímu zápasu nastoupili matka se synem Alena a Honza Bendlovi a Martin Kletečka, dřívější šampión, spolu se Zuzanou Točíkovou, tedy bratranec a sestřenice s kořeny v chalupě u Škrampalů. Samotné finále neproběhlo před důstojnou diváckou kulisou, protože řada účastníků zmizela do hasičského klubu k načerpání sil před soutěžní ochutnávkou pěstitelské pálenky. Někteří se do kulturního salónku vrátili až po skončení boje, který přinesl následující pořadí: 1. Honza Bendl, 2. Alena Bendlová, 3. Martin Kletečka, 4. Zuzana Točíková. Během přípravy diplomů pro závěrečné dekorování s přispěním Sárinky Moranové, která spolu s Adélkou Vaverkovou a Justýnkou Klímovou patřila k nejmladším účastníkům, došlo k již tradičnímu intermezzu. Všem známý kverulant J.Č. vyslovil před obecním knihovníkem hlasitou pochybnost o správnosti spočítaných výsledků. Toto se knihovníka neobyčejně dotklo, protože si vysoce zakládá na osobní integritě a nařčení z manipulace s výsledky považuje za nehoráznost nedůstojnou velikosti chvíle, která než do obecní knihovny by patřila snad jen do jednacího sálu poslanecké sněmovny . Se zlostí staženým hrdlem odeslal J.Č. k Technickému řediteli odpovědnému za výpočetní techniku. Tento chladně odvětil, že se bude stížností zabývat pouze při složení kauce 500,- Kč, která v případě zamítnutí propadá do obecní pokladny. Další instancí k odvolání je pan starosta, jehož sazba činí 1000,- Kč. Rozhodnutí starosty obce je konečné a neexistuje proti němu opravný prostředek. Po těchto slovech byl protest okamžitě stažen a dekorování vítězů z ruky pana starosty již nestálo nic v cestě.
V půl sedmé tak mohla být zahájena druhá část večera, soutěžní ochutnávka pěstitelské pálenky, která je organizátory považována za nejprestižnější soutěž roku. Přes pomalý rozjezd se nakonec sešlo 15 vzorků, kde byly zastoupeny pálenky ze všech druhů ovoce. Soutěžní komise tentokrát zasedly v mezinárodním formátu ve složení Remco Dikstaal, Míra Marek a Alena Bendlová, spolu s Renate Cooymans, Helenou Vaverkovu a Jardou Čížkem. Již před samotným zahájením uzavřel Technický ředitel jakýkoli vstup do prostoru knihovny, kde byly vzorky dočasně uchovány a rozlívány do očíslovaných kalíšků. Chtěl tak předejít dalším impertinentním debatám zpochybňujícím regulérnost soutěže, zvláště proto, že mezi vzorky měl každý z radních své želízko v ohni. Jindy otevřená instituce se tak stala nedobytnou pevností vonící ovocem jak valašský sklípek. Po prvním kole se do finálové ochutnávky kvalifikovalo 7 vzorků, které pak všichni porotci hodnotili společně. Po příchodu prvních konečných verdiktů jednotlivých porotců začal projevovat Technický ředitel určité rozčilení, které vyvrcholilo tím, že odmítl dekorovat vítěze večera, majitele nejlepší pálenky a držitele certifikátu pro rok 2018. Veškeré přemlouvání bylo marné a čestného úkolu se musel zhostit knihovník. Ten si dovolil nejprve předat pamětní listy Aleně Bendlové a Jardovi Čížkovi za pětinásobnou účast v porotě, která je při každém ročníku stojí zhruba půl milionu mozkových buněk. Nasazení komisařů je enormní, osobní oběť je nezměrná a v některých případech bývá poškození nezvratné. Dalšími kandidáty na pamětní list jsou Renate + Remco, kteří letos dovršili 4. účast.
Poté se mohlo konečně přikročit k vrcholu večera, vyhlášení výsledků. Na třetím místě skončil se svou hruškovicí Milan Vávra, druhé místo obsadila slivovice Jaroslava Čížka a na nejvyšší příčku vystoupal se slivovicí 2017 sám Technický ředitel a místostarosta Václav Hlom. Tím, že odmítl vyhlásit vítěze, připravil publikum o mimořádný zážitek, kdy vítěz dekoruje sám sebe. Přirozená, i když neopodstatněná skromnost mu nedovolila zopakovat kousek Napoleona Bonaparta, který si v roce 1804 sám bez rozpaků nasadil císařskou korunu. Tato šance se již za našich životů nemusí vrátit, ale kdo ví? Ve Svépravicích je občas možné vše.
Mezi turnajem a ochutnávkou došlo k přirozené obměně některých účastníků z výchovných a legislativních důvodů, takže se v průběhu akce postupně dostavily 44 osoby. Závěrečné, již tradiční hodnocení vzorků širokým publikem se protáhlo do pozdních večerních hodin. Když okolo 11. hodiny opouštěl knihovník ruku v ruce s chotí vzájemně se podpírajíc a hledajíc životní rovnováhu Kulturní salonek, nezdálo se, že má party v dohledné době skončit – a tak je to správné, tak to má být! Případní zájemci o další ochutnávku mohou pokračovat v Hasičském klubu pod taktovkou pana Karabáčka až do vyčerpání zásob.
| Pozvánka: | Výsledky karetního turnaje: | Výsledky ochutnávky slivovice: | Odkaz na fotografie: |
|
|
 |
 |
|
Promítání filmu „Řeky Vysočiny":
V sobotu 17.2 2018 zavítal do Svépravic dokumentární film. Pozvání knihovny přijal pan Josef Novotný z Rynárce, autor filmu Řeky Vysočiny. V něm seznamuje publikum s krajinou našeho regionu z ptačí perspektivy, záběry natočenými pomocí dronu. Dech beroucí letecké snímky byly povětšinou podbarvené hudbou a kde je to nutné, byly doplněny slovním komentářem. Film má čtyři části věnované jednotlivým řekám: Jihlava, Sázava, Nežárka a Oslava, kdy každá z řek je mapována od svého pramene až k ústí. V úvodu mikropříběhu každé z řek vystoupí postava textaře Jaroslava Hájka, jehož písně též ve filmu zazní s přípitkem a přáním, které provází každou řeku na její věčné pouti. Celý film je nefalšovanou ódou na Vysočinu a při jeho shlédnutí si mnohý z nás uvědomí, že máme-li si v životě na co stěžovat, rozhodně tím není krása krajiny, ve které žijeme. Máme krásnou zem a podle toho bychom se k ní měli též chovat.
Celá akce trvala asi dvě hodiny a sešlo se na ní okolo padesáti diváků.
| Pozvánka: | Fotografie z promítání: |
 |
|
5. ročník novoročního turnaje ve hře „Člověče nezlob se":
Pátý ročník turnaje ve hře Člověče nezlob se přinesl organizátorům příjemné překvapení již v samém úvodu. Technický ředitel zapsal na listinu neočekávaných 32 hráčů, dosavadní historické maximum. Lesk akci dodala též přítomnost všech minulých šampionů a řady medailistů z předchozích let. Bylo nám potěšením přivítat devět hostujících účastníků – 4 z Pelhřimova, 2 z Kojčic a 3 z Popelištné . Přispěli svým dílem ke zdaru podniku, za což jim děkujeme a věříme, že se jim ve Svépravicích líbilo a že s nimi neutkáváme naposledy.
Byl použit tradiční hrací systém, kdy se po třech základních kolech vydělilo od zbytku pole osm semifinalistů. Každá hra byla z časových důvodů limitována 40 minutami s tím, že při neukončení se výsledky dopočítaly. Po zahřívacím prvním kole se soutěžící dostali do takového varu, že kulturní salónek nezřídka připomínal včelí úl při medobraní a teprve opakované použití kravského zvonce, se kterým za ta léta již téměř srostl, pomáhalo knihovníkovi upoutat pozornost některých zapálených hráčů. Do semifinále se kvalifikovali Míla Novotný jako jediný mužský zástupce spolu s Markétou Bendlovou, Veronikou Hlomovou, Petrou Čížkovou, Terezou Vaverkovou, Šárkou Dryjovou, Michaelou Mackovou a její sestrou Petrou ml., která sice dosáhla stejného bodového výsledku s Janem Bendlem, aby mu v následném losu nekompromisním šestkovým hodem vzala jakoukoli šanci na postup.
Semifinále B s Markétou Bendlovou, Mílou Novotným, Míšou Mackovou a Šárkou Dryjovou bylo rozhodnuto ještě v časovém limitu postupem prvních dvou jmenovaných. Zato semifinále A s Péťou Mackovou, Veronikou Hlomovou, Terezkou Vaverkovou a Petrou Čížkovou se vyvinulo v bratrovražedný, či spíše sestrovražedný boj, který muselo po uplynutí limitu ukončit dopočítání, z něhož měly větší radost Péťa a s Veronikou.
Před finálovým bojem byly mladým aktivním účastníkům rozdány ceny v podobě plyšových opiček, které věnovali Aleš a Helena Vaverkovi, což mladí hráči povětšinou kvitovali s radostí. Do jejich fronty se coby zájemkyně o plyšovou cenu vmísila i paní knihovníková ve snaze se některé z opiček též domoci. Pro svého chotě sice navždy zůstane mladou a krásnou juniorkou, jak ji poznal v dobách glasnosti a perestrojky v osmé dekádě minulého století, avšak s cenou pro nejmladší účastníky opravdu počítat nemohla. Nejkratší cesta k opičce, se kterou by snad mohla odejít, vedla tentokrát přes hasičský klub.
V samotném finále tahali od počátku za kratší konec Míla Novotný s Markétou Bendlovou, kteří obsadili třetí a čtvrtou příčku. Druhá skončila Veronika Hlomová a navázala na dobré výsledky z minulých let. Z prvního místa se oprávněně radovala Petra Macková j.r., která byla tak překvapena, že pohár, který převzala z rukou sponzora Aleše Vaverky se pokusila vrátit obecnímu knihovníkovi. To však nebylo třeba. Pohár jí po právu náleží a všichni přítomní jej jedné z nejmladších účastnic upřímně přáli. Ve Svépravicích se hraje o radost, zábavu a dobré sousedské vztahy, což turnaj dokázal měrou vrchovatou. Spolu s četnými diváky se akce zúčastnilo 46 osob.
| Pozvánka: | Výsledková listina: | Fotografie: |
|
|
 |
|
