Beseda s cestovatelem Jaroslavem Málkem o jeho návštěvě Iránu:
Druhou listopadovou sobotu jsme dostali mimořádnou možnost nahlédnout do Orientu. Do Obecní knihovny zavítal Jaroslav Málek, který již léta intenzivně cestuje a navštívil země na všech kontinentech. V dvouhodinovém pořadu nás provedl regionální velmocí Předního východu a jednou z kolébek civilizace – sedmasedmdesátimilionovým Íránem. Svou cestu podnikl ve společnosti 4 kolegů v srpnu 2014. Třítýdenní putování zahájili v Teheránu, dále pokračovali pohořím Elborz s nejvyšší horou Íránu 5610 m vysokým Damávandem, na jehož vrchol vystoupili. Dále cestovali směrem k jihu do prastarého města Kashan a Isfahánu, původního hlavního města Persie. Cesta pokračovala do provincie Yazd, kde dosud žije nezanedbatelná komunita vyznávající původní náboženství Zoroastrismus. Mohli jsme shlédnout dechberoucí obrázky z vesnice, kde žijí lidé bez přestávky takřka desetitisíc let, což je pro Evropany těžko představitelné. Dále následovalo šesté největší íránské město Shiraz, starověké město Perseopolis s hrobkami perských králů, které bylo zničeno Alexandrem Velikým a hlavní město provincie Chuzistán Ahwáz. Část cesty strávili v oblastech s kurdskou menšinou, navštívili hrobku středověkého učence Ibn- Síny v Hamadánu a cestu zakončili v oblasti druhého největšího města Mashad a v blízkosti íránsko-afgánských hranic. Během několika tisíc kilometrů se setkali s bezpočtem lidí, jejichž pohostinností a přátelským přístupem byli velmi překvapeni. Za úplně nejmilejší označil Jaroslav íránské Kurdy. Ačkoli si po dvou letech, které od cesty uplynuly, nepamatoval již názvy všech navštívených míst, paláců a mešit, bylo jeho vyprávění neobyčejně poutavé množstvím osobních zážitků, z nichž bylo patrné, že na něm země zanechala hluboký dojem. On si zase získal svým vyprávěním publikum, o čemž svědčila následná diskuze, v kulturním salonku dlouho nevídaná. Kompletní soubor cirka 120 prezentovaných fotografií byl uložen na nosič, který je k dispozici vše zájemcům k prohlídce v Obecní knihovně. Při závěrečné debatě Jaroslav zmínil, že několikrát navštívil Ruskou federaci a že Rusko patří k jeho oblíbeným zemím. Zároveň vyjádřil ochotu se s námi o své zkušenosti v budoucnu opět podělit.
Akce se účastnilo úctyhodných 38 osob, za což jim patří velký dík. Mírnou převahu měli v publiku přespolní návštěvníci, když některé místní pravidelné návštěvnice neodolaly lákání martinské husy, již upřednostnily před duchovní potravou. Měli jsme potěšení přivítat paní Evu Procházkovou z Regionálního oddělení Městské knihovny v Pelhřimově poskytujícího Obecní knihovně účinnou a dlouhodobou pomoc. Největším kolektivem byla skupina členů KČT v Pelhřimově, kteří se stávají pravidelnými a vítanými návštěvníky našich akcí. Jeden z návštěvníků vážil cestu až ze Železných hor.
Akce proběhla za podpory Ministerstva kultury České republiky.
| Pozvánka: | Fotografie z besedy: |
 |
 |
Turistická výprava „Krajem tří přehrad“:
Další ročník turistické výpravy kopíroval na žádost účastníků trasu z loňského roku. Akce byla naplánována na první říjnovou sobotu se startem mezi 13 a 14:30. Největší, tzv. Vaverkova skupina, pojala celou věc jako celodenní výlet a odstartovala již na okolo desáté. Když se knihovník pročítal seznamem jejích členů, zarazil se nad účastníkem jménem Rocky Čížek. Zprvu se domníval, že jde o pseudonym nově vycházející místní chodecké celebrity Jardy Čížka, ale záhy se ukázalo, že si Petra Čížková vzala na cestu čtyřnohého souputníka. Ten podle jejích slov absolvoval trasu naprosto skvěle, manžela plně nahradil a někdy dokonce předčil, neboť byl loajální, plnil příkazy své paničky a nekveruloval. Na trať se postupně vydalo 36 pěších účastníků, z nichž 5 absolvovalo osm kilometrů, 29 čtrnáct kilometrů a dva nejstatečnější obešli na dvacetikilometrové trase všechny naše tři přehrady. Nejmladší Adélku Vaverkovou provezl tatínek na důmyslném vozíku a do cíle přijela ve spánku. Nejmladším účastníkem bez technické podpory byl současný benjamínek mezi čtenáři obecní knihovny Štěpánek Čapek. Celkem se za krásného, vůbec ne podzimního počasí ve Svépravicích našlapalo 490 km. Měli jsme možnost přivítat též čtyři cyklisty, kteří na rozšířeném okruhu ujeli dohromady 122 kilometry. Zhruba třetinu aktivních turistů tvořili přespolní, jimž tímto děkujeme za návštěvu a doufáme, že se jim u nás líbilo. Jeden z nich přijel až z Prahy, což bylo patrně nejvzdálenější místo, pokud ovšem nepočítáme naše holandské sousedy, kteří se však již cítí jako poloviční Svépraváci. Při návratu do cíle čekalo na přeživší a ušlapané turisty drobné občerstvení ve formě spekáčků a nápojů.
Po setmění vykouzlili sousedi Remco a Renate 2 přepravky s třinácti druhy holandských a belgických piv a pozvali přítomné zletilé k jejich ochutnávce. Naplnila se tak akce, která měla v rámci knihovny proběhnout již na konci minulého roku. Po jejím odložení na letošní srpen a následném posunutí termínu turistické výpravy bylo nutné, aby ochutnávka proběhla co nejdříve. Případné skladování přes zimu by mohlo mít za následek nedozírné hospodářské škody, čemuž bylo třeba zamezit. Snaha o omezení ztrát konzumací samotnými hostiteli v soukromí by je zase mohla natrvalo zdravotně poškodit. Převážná většina prezentovaných speciálních pivních druhů je totiž daleko silnější než piva u nás čepovaná a jejich konzumace se od té naší co do formy a množství podstatně liší. Královnou mezi prezentovanými vzorky se stala Zwaare Blonde, nebo-li Těžká Blondýnka, jež obsahem alkoholu 22% může směle konkurovat některým lihovinám. Řada dalších vzorků jako Grolsch Kanon, Pracht, Hertog Jan Grand Prestige, Othmar Triple, Zundert Trappist, již patřila k lehčím kalibrům, ale na naše poměry šlo o sílu, barvy, vůně a chuti poměrně exotické. Jednotlivé druhy byly přítomnými účastníky přijímány rozdílně podle podobnosti s chutěmi nám známými. Patrně nejvíce propadlo pivo s nádechem černé kávy. Sympatie si naopak vysloužilo pivo s příchutí višně ne nepodobné nealkoholickému pivu z Pivovaru Bernard. Slovní hodnocení holandské pivní produkce ze strany Milana Kletečky nešlo při nejlepší vůli doslova přeložit, protože by znamenalo diplomatickou roztržku s Nizozemským Královstvím.
Na akci byl jako expert přizván Vláďa Veselý st., šéf Pivovaru Poutník, který každý vzorek okomentoval z odborného hlediska. V závěr uvedl, že šlo vesměs o piva velmi dobrá, v některých případech přímo výborná a pogratuloval Remcovi k jejich výběru. Ten byl značně potěšen, neboť do akce investoval nejen nemalou finanční sumu, ale též hromadu mozkových buněk, když všechny vzorky spolu s řadou dalších kandidátů, kteří neprošli výběrem, již doma svědomitě ochutnával. Na holandském a belgickém trhu se prodává okolo 1200 druhů pivních speciálů, kdejaká víska či restaurace má svůj minipivovar a pokusit se osobně zmapovat takové množství vyžaduje osobní odvahu a zápal pro věc.
K aktivním účastníkům akce se v průběhu večera přidalo ještě několik příchozích a počet přítomných během celého dne tak dosáhl padesáti osob.
| Pozvánka: | Fotografie z výpravy: |
 |
 |
Besedu s Veronikou a Martinem Jílkovými o jejich cestě do Gruzie a Arménie:
Při letošní již třetí přednášce jsme přivítali cestovatele Veroniku a Martina Jílkovy z Prahy. Byl tím splacen dluh z loňského podzimu, kdy se jejich plánované vystoupení o cestě do zemí Jižního Kavkazu muselo ze zdravotních důvodů zrušit. Tím více těší, že se dobrá věc podařila a mohli jsme si vyslechnout vyprávění o cestě do Gruzie a Arménie, kterou podnikli v srpnu 2014 částečně se svými mladšími bratry Kryštofem a Tomášem a částečně sami. Spolu s nimi jsme tak mohli toulat gruzínskými a arménskými horami, navštívit prastaré vesnice s obrannými věžemi, kostely, kláštery a historická města, obhlédnout místa, která bývají po část roku zcela odříznuta od okolního světa, přecházet hřebeny, brodit řeky, spát pod hvězdami – a to vše ve známém prostředí svépravického Kulturního salónku.
Oba naši průvodci, kteří podobné vystoupení zažili poprvé, se při vyprávění výborně doplňovali a z jejich vystupování bylo patrné, že jsou skvělými parťáky nejen na cestách, ale i v životě. Značnou pozornost věnovali popisování setkání s místními lidmi, pozorování jejich zvyků a každodenního života. Několikrát zdůraznili a na příkladech ukázali mimořádnou pohostinnost obyčejných Arménů a Gruzínů, jejich přátelský vztah k cizincům a výborný zvuk, jemuž se Česká republika a bývalé Československo v regionu těší. Velkou váhu přisuzovali znalosti ruského jazyka, který je v oblasti ještě ze sovětských dob univerzálním dorozumívacím prostředkem a jehož alespoň částečná znalost významně usnadňuje život cestovatelů v jakýchkoli situacích a je klíčem k srdcím místních obyvatel. Mladší generace především v Gruzii již ovládají na slušné úrovni angličtinu. Celá cesta byla den po dni zachycena formou deníku vydaného v knižní podobě, který je případným zájemcům k dispozici v Obecní knihovně.
Zajímavé vyprávění ilustrovaly krásné fotografie, jejichž kompletní album se nachází ke shlédnutí v odkazu níže. Zážitek z promítání umocnila skutečnost, že k němu bylo poprvé použito kvalitní promítací technika získaná obcí v rámci dotace VISK3 Ministerstva kultury ČR, za jehož podpory tak celá akce proběhla.
Celkem si v sobotní podvečer našlo cestu do Kulturního salónku 33 účastníků, což je velmi potěšitelné číslo. Kombinace krásného zářijového počasí a želivské pouti znamenalo pro zdar akce nemalé riziko a způsobilo obecnímu knihovníkovi několikadenní bolehlav. Všem přítomným, nutno podotknout, že především přespolním, je třeba poděkovat a pozvat je na další akce knihovny a obce Svépravice, z nichž první bude počátkem října turistická výprava „Krajem tří přehrad“. K úspěchu akce přispěla Daniela Šafránková tipem na velmi zajímavé lidi, kteří přes své mládí viděli svět, mají co vyprávět a neváhají tak učinit pro dobrou věc zcela nezištně a bez nároku na materiální profit. Toto je v naší době mimořádně cenná vlastnost, které si opravdu vážíme. Věřme, že se jim ve Svépravicích líbilo a že jsme se při podobné příležitosti neviděli naposledy.
| Pozvánka: | Fotogalerie: |
|
|
 |
Cestovatelská beseda s Karlem Váňou o jeho cestě do Ugandy:
Další z přednášek konaná 2. 4. 2016 se od svých předchůdkyň v mnohém lišila. Poprvé jsme nahlédli do Afriky, konkrétně do Ugandy. Nešlo tentokrát ani tolik o samotnou cestu jako o aktivity, které jsou v tomto státě vyvíjeny. Karel Váňa, protagonista večera, není dle vlastních slov klasickým cestovatelem. Svou cestu podnikl jako dobrovolník společnosti Bwindi Orphans pomáhající dětem v ugandské oblasti Bwindi. Organizace vznikla v roce 2006 a od roku 2014 působí jako obecně prospěšná společnost, více na bwindiorphans.org. Karel Váňa, který dlouhodobě pomáhá konkrétnímu ugandskému dítěti, stará se o jeho vzdělání a umožnění vstupu do života, podnikl se svými kolegy na africký kontinent tzv. sponzorskou cestu, při které mají pomáhající osoby možnost se podívat přímo na místo, potkat adoptované dítěte a jeho rodinu, zapojit se do činnosti organizace na místě a seznámit se s chodem projektu, na kterém se spolupodílí.
V úvodu seznámil všech 28 besedujících s historickými, geografickými a demografickými fakty pojednávané země. Většinu času věnoval popisu samotného projektu, podmínkám, v jakých vyrůstají a vzdělávají se ugandští školáci, výsledkům, kterých již bylo dosaženo a cílům, ke kterým pomoc společnosti Bwindi Orphans směřuje. Setkal se se školákem, jehož již léta podporuje a jehož budoucnost pomáhá nastartovat. Při osobním kontaktu byl nemile překvapen slabou znalostí angličtiny omezující se na univerzální slovo „yes“ a klučinu značně diskvalifikující v procesu následného vzdělávání. Dopisy, které dosud v programu adopce na dálku od školáka dostával, byly přitom psány obstojným jazykem, takže vzniká podezření, že jde o dílo jazykově zdatnějšího spolužáka. V tomto ohledu se africká mládež od té středoevropské příliš neliší. Vyprávění doplňovala řada osobních zážitků a postřehů, demonstrujících rozdílnost poměrů u nás s životem v Ugandě, jež není v mnoha ohledech vůbec lehký. Během krátké přestávky proběhla výstavka uganských artefaktů a produktů místních zemědělců, které si mohli návštěvníci zakoupit a takto přispět k činnosti společnosti Bwindi Orphans. Zbytek času byl povětšinou věnován popisu míst, které účastníci cesty navštívili, především zážitky ze setkání s divokými africkými zvířaty a z návštěvy původní džungle v národních parcích. V jednom okamžiku skutečně začaly do kulturního salonku pronikat zvuky, které by při troše fantazie mohly být přisouzeny některý primátům. Jak se záhy ukázalo, nešlo o plánovanou součást přednášky demonstrující akustické poměry v tropické džungli, ale o rozvernou zábavu několik přespolních návštěvníků hasičského klubu, kterou musel Technický ředitel razantním zásahem ukončit.
Na závěr přednášky, za kterou sklidil od přítomných posluchačů zasloužený potlesk, poznamenal Karel Váňa, že za dobročinností a pomocí lidem v nouzi není nutno vyjíždět rovnou na jiný kontinent, potřební lidé, kteří měli v životě méně štěstí, nebývají daleko a zájemce o pomoc druhým se nemusí dlouze rozhlížet.
V rámci večera proběhlo slavnostní vyhlášení čtenářů roku 2015, bohužel bez přítomnosti zástupkyně Městské knihovny Pelhřimov, se kterou se tajně počítalo pro předání cen, takže laureátky musely vzít za vděk knihovníkem. Doufejme, že to na jejich duši nezanechá výraznější stopu. Nelepšími čtenářkami se staly Diana Mazačová a Dana Kvášová, na pomyslném podiu zastoupená tchyní Květoslavou. Ceny byly zakoupeny v pelhřimovském knihkupectví „U Vrány“, se kterým plánuje knihovna navázat užší spolupráci.
| Pozvánka : | Fotografie z akce: |
 |
|
Třetí ročník karetního turnaje ve hře „Prší” a soutěžní ochutnávka pálenky:
Třetí ročník karetního turnaje ve hře „Prší“ proběhl stejně jako loni v hasičské zbrojnici v budově bývalé školy. V sobotu 5.3. se sešli přátelé drobného hazardu ke hře, která spojuje všechny generace .Do hry se prezentovali 23 účastníci a týmová dvojice Katka Moranová a Monika Repáčová. Herní plán kopíroval schéma minulých let s šesti hracími koly ve čtyřčlenných skupinách, každé o čtyřech hrách. Po jejich odehrání vykrystalizovaly 2 čtveřice, kdy se v prvním semifinále utkali hostující Lenka Neumannová a Roman Růžička s domácími Milanem Vávrou a Václavem Bendlem. Tento duel skončil nerozhodně,neboť dále postoupili Milan s Lenkou a své soupeře poslali mezi fanoušky. V druhém semifinále se střetli Martin Kletečka, Jaroslav Čížek spolu s Miloslavem Novotným a Ondřejem Minkou.
Poslední kolo turnaje rozehráli staří mazáci Jarda Čížek a Milan Vávra s hostující Lenkou Neumannovou a mladým leč ostříleným hráčem Martinem Kletečkou. Ten se stal celkovým vítězem , mistrem Svépravic a držitelem poháru věnovaného obcí. V roce 2014 zvítězil v turnaji v „Člověče nezlob se“ je tak prvním majitelem obou prestižních svépravických pohárů. Druhé místo získal Milan Vávra, který tak ještě vylepšil loňský výsledek. Bronzovou příčku při své první účasti obsadila Lenka Neumannová následovaná Jaroslavem Čížkem.
V následné přestávce bylo možno ochutnat zvěřinový guláš, jehož hlavní ingredienci obci věnoval Vojtěch Kaňka z Červené Řečice a který byl podobně jako loni uvařen představiteli obecní samosprávy.
Soutěžní ochutnávka pěstitelské pálenky slibovala ještě hodnotnější událost než minulé ročníky. Sešlo se rekordních 19 vzorků včetně 4 mimosvépravické provenience. Ze zpracovaného ovoce byly zastoupeny švestky, jablka a hrušky. V první komisi zasedli tradiční ochutnávači Ondra Minka, Remco Dikstaal a Alena Bendlová, doplněni o hostujícího Jozefa Papeže, který měl též své želízko v ohni. Druhou komisi s devíti posuzovanými vzorky tvořili Pavlína Papežová spolu s Renate Cooyijmans, Jaroslavem Čížkem a Danem Eclerem. Jako obvykle bylo úkolem porotců poslat po třech vzorcích do finálové ochutnávky. Při sčítání výsledků u druhé komise došlo ke kuriozní situaci. Hned tři vzorky na dělené třetí příčce měly stejný počet bodů. S ohledem na zdraví komisařů se technický ředitel soutěže rozhodl třetí místo neudělit a do finále poslat pouze 5 vzorků. I tak nebyla role porotců vůbec jednoduchá. Po počítačovém zpracování všech hlasů poroty a ztotožnění jednotlivých lahví s jejich majiteli bylo zřejmé, že letos se protestovat nebude. Třetí místo získala pálenka Milana Vávry, druhou příčku obsadil loňský vítěz František Kratochvíl a na nejvyšší metu vystoupal a Mistrem Pálenka pro rok 2016 se stal dříve věčně nespokojený Jaroslav Čížek, jehož slivovice z Dvořiště se stala láhví roku. První zástupce radnice Milan Čapek figuroval až na čtvrtém místě, takže bylo zřejmé, že nemohlo jít o cinklou soutěž, jak si byl nucen obecní knihovník vpředvečer ochutnávky vyslechnout. Přesto se objevily určité, i když ne příliš hlasité, poznámky ze strany černovického občana Romana Růžičky ,který zpochybňoval odbornou kompetenci komise, která dle něho neodhalila a plně nedocenila veškeré kvality jím dodaného vzorku hruškovice. Za to byl na radu komisařky Pavlíny Papežové oceněn diplomem „Rýpal večera“. Pan R.R., který je v domovských Černovicích zvyklý sbírat tituly jak na běžícím pásu, se touto ad hoc vytvořenou cenou uklidnil a zbytek večera absolvoval již v nepoměrně lepší náladě. My ve Svépravicích se k úloze našich komisařů stavíme vesměs pozitivně, jejich práci respektujeme a oceňujeme- pravda,pouze v rovině morální . Jejich oběť na oltář obce je nezpochybnitelná. O tom se ostatně přesvědčil i knihovník, když následný den po probuzení zjistil, že ne každé ráno po podobné akci bývá moudřejší večera. Jistě toho rána nebyl ve Svépravicích sám.
Přebytky vzorků pěstitelských pálenek byly pietně uloženy v hasičském klubu, kde je může ochutnat široká veřejnost včetně těch, kteří se akce nezúčastnili. Nepříliš vysoká účast sousedů je jedinou skvrnkou na jinak vydařeném večeru. 36 přítomných plus jeden pes a to včetně organizátorů, je příliš málo na potenciál, který hasičská zbrojnice a přilehlé prostory nabízí. S tímto počtem přítomných mohla akce proběhnout v komornějším prostředí kulturního salonku s menšími náklady ze strany obce a nižšími nároky na organizátory.
| Pozvánka: | Výsledky karetního turnaje: | Výsledky ochutnávky pálenky: |
 |
 |
 |
| Fotografie z akce: |
 |
Cestovatelská beseda s Jakubem Krejčím „IZRAEL”
Další z cestovatelských přednášek konaná v sobotu 30.1.2014 dovedla do kulturního salonku cestovatele Jakuba Krejčího, který již ve Svépravicích dvakrát vystupoval. Na svých cestách navštívil Izrael v roce 2014 a v lednu letošního roku, takže jeho zážitky jsou více než čerstvé s možností srovnání obou pobytů. Během dvouhodinového vyprávění jsme postupně navštívili nejznámější místa židovského státu, mimo jinými Haifu, Tel Aviv, Jeruzalém, Mrtvé moře, pevnost Masadu, Galilejské jezero, Eilat. Promítané obrázky doplňoval řadou informací o geografických podmínkách, historii a současnosti území nám vzdálených nejen zeměpisně, ale do znační míry též kulturně. Značnou pozornost věnoval často ne bezproblémovému soužití v Izraeli dvou hlavních náboženství, judaismu a islámu. Atraktivita tématu a proslulost cestovatele přilákaly nebývale početné publikum s více než čtyřiceti přítomnými, což je dosavadní rekord. Jeho vytvoření napomohla i návštěva devítičlenné delegace Klubu českých turistů z Pelhřimova.
Akce byla obohacena výstavou prací malířky paní Jiřiny Bloudkové z Brtné. Tu umožnil Josef Krejčí, který s autorkou vše domluvil, třicet obrazů do Svépravic dovezl, nainstaloval a posléze předal majitelce zpět. Byl proto jmenován obecním knihovníkem kurátorem výstavy. Tato funkce spadlá z nebes jej podnítila k další zajímavé aktivitě. Přinesl na přednášku předmět, který jako by právě opustil dílnu nekonformního avantgardního umělce. Zároveň s ním vykouzlil láhvinku pálenky, s níž získal v loňské ochutnávce 4. místo. Tuto nabídl jako cenu pro osobu, která odhalí, o jaký předmět se jedná. Zdálo se, že půjde o úkol mimořádně těžký, který bude nad síly obecenstva v sále. Nakonec projevili největší dávku fantazie Helena Vaverková a Václav Hlom, jejichž odpověď, byť ne zcela přesná, se nejblíže dotýkala reality. Nešlo totiž o abstraktní dílo nadaného umělce, ale o plastovou dózu s jablečným závinem spečenou v horkovzdušné troubě kurátorovy manželky. Cena byla oběma vítězům následně předána. Věřme, že si J.K. takto nevylepšuje kádrový profil u technického ředitele s ohledem na blížícím termín soutěžní ochutnávky.
Během večera dostali návštěvníci možnost odhalit identitu jednoho z přítomných na letité černobílé fotografii. Oním tajemným beduínem se ukázal být Tomáš Krejčí demaskovaný turistkou paní Zelenou z Pelhřimova. Podobná hra vyžadující součinnost příchozích by se moha stát pravidelnou součástí programu cestovatelských besed. Po ukončení akce se při mimořádné otevření knihovny zapsali 4 noví čtenáři a bylo půjčeno 6 knih. Při odchodu se někteří zapsali do pamětní knihy malířky paní Bloudkové. Již tradiční posezení se při nebývale vysokém počtu zústavších protáhlo téměř do jedenácté hodiny večerní. Takto si představujeme vydařený sousedský večer.
| Pozvánka : | Fotografie z besedy: |
 |
 |
Třetí ročník novoročního turnaje v „Člověče nezlob se!” :
V sobotu 2.1.2016 se v kulturním salonku obecního úřadu ve Svépravicích konal již třetí ročník novoročního turnaje ve hře „Člověče nezlob se“. Turnaje se zúčastnilo dvacet hráčů všech věkových kategorií včetně minulých vítězů Martina Kletečky a Zuzany Točíkové. Chybějící hráče z minulých let nahradily nově příchozí Veronika Adamcová z Pelhřimova a Jana, Pavla a Květoslava Isternitzovy z Popelištné . Nejprve byla v základních skupinách sehrána tři kola, ze kterých vzešly dvě semifinálové čtveřice. Z prvního semifinále postoupili do závěrečného klání Veronika Hlomová, která zopakovala loňskou finálovou účast a Jan Šafránek st.. Druhou finálovou dvojicí se staly Terezka Vaverková a Alena Bendlová. Poslední zápas turnaje lépe vyšel zástupcům dospělé generace, když před Veronikou a Terezkou skončili Honza Šafránek a Alena Bendlová , které se stala třetí vítězkou svépravického turnaje. Kromě aktivních účastníků přitáhla akce i řadu fanoušků, takže počet přítomných přesáhl třicítku.
| Pozvánka: | Výsledková listina turnaje: | Fotografie z turnaje : |
 |
 |
 |